jak rozdělat oheň
Príprava ohnište
Nejprve je treba pripravit ohnište tak, aby ohen byl chránen pred vetrem a nehrozilo nebezpecí požáru. Nejlépe je využít již hotové ohnište. Pripravujeme-li nové, vybereme místo s ohledem na smer a sílu vetru. Cím silnejší vítr, tím chránenejší místo. Vyrýpneme drn a dáme ho stranou, abychom mohli ohnište zahladit. Ohnište nesmí být moc hluboké, ohen pak špatne horí. Prítomnost rašeliny, lesní hrabanky nebo starých korínku stromu zvyšuje nebezpecí požáru, ohen proto radeji udeláme jinde. Videl jsem ohen, který skryte prodoutnal nekolik metru a po dvou dnech se dostal na povrch. Obložení kameny funguje jako vymezení plochy ohnište. Zvlášte suchá tráva muže prenést ohen v mžiku na velké vzdálenosti. Je-li sníh, který nejde odhrabat, je treba pripravit dostatecne silný drevený rošt, aby se ohen neutopil ve vode.
Potreby k zapálení ohne
K zapálení potrebujeme sirky, zapalovac
ci nouzové prostredky. Ve vetru pomuže
zapálit více sirek najednou. Pokusy kresání
pazourkem o kovovou ocílku ci rozdelávání
ohne trením drev jsou bez predchozích
zkušeností nepoužitelné a jsou jen ztrátou
casu.Jakousi šanci má snad jen dobrá lupa,
pokud svítí slunce dost vysoko. Pri nouzovém
použití lihu, benzínu ci petroleje postupujeme
s nejvyšší opatrností.
Materiál na podpal
Na podpal je dobrá suchá tráva,nebo seno
Nejlepší jsou suché smrkové vetvicky, které
pod hustými smrky zustávají použitelné i dlouho
po zacátku dešte a po nem jako první osychají.
Ve vlhku a je-li námraza použijeme trísky
narezané nožem z co nejsušší vetve nebo
podpalovac s trískami, které jsou ponechány
nedoríznuté. Brezová kura opravdu horí i mírne
vlhká, jen bývá problém najít padlý strom práve
ve chvíli, kdy kuru potrebujeme. Mimo prírodní
materiály je vhodný suchý papír, zapalovac ci
svícka, ale i tak potrebujeme chvojí nebo trísky.
Drevo na topení
Na prikládání jsou ideální suché vetve ležící pod
stromy. Jehlicnaté drevo rychleji horí, létají od
nej ale uhlíky (smrk, modrín) a je casto smolnaté,
takže více špiní nádobí (borovice). Odletující
uhlíky jsou nebezpecné pro všechny syntetické
tkaniny, propálí ve vterine bundu za nekolik
tisíc korun a v karimatce udelají dutinu až
necekane velkou. Listnaté drevo horí
vyrovnaneji, dává vetší žár
(predevším tvrdé drevo), uhlíky od nej nelétají.
Je-li po dešti vlhko, je vhodnejší rozštípat vetší
vetve, uvnitr je drevo suché.
Zapálení ohne
Máme-li vše pripraveno, mužeme ohen zapálit.
Na suchý podpal narovnáme pomerne huste
trísky nebo chvojí a zapálíme z návetrné strany,
kde jsme nechali otvor pro prístup k podpalu.
Pri rozhorívání se do ohne nestrká a prikládá se
velmi opatrne, protože malý plamínek snadno
zhasne. Vetvicky chvojí je nutné predem rozlámat
na kousky, jsou-li jen nalomené, teplem se
narovnají a zacínající ohen udusí. Foukání ci
vítr pri rozhorívání spíše uškodí, je-li príliš silný
vítr, musíme ohen zakrýt. Po rozhorení opatrne
prikládáme vetší suché vetve nebo štepiny rovnané
do pyramidy, která se nejsnadneji rozhorívá.
Zahlazení ohnište
Zahlazení ohnište je vecí ohleduplnosti k prírode.
Ohnište (i vyhaslé) vždy dukladne zalijeme vodou.
Popel i samotné ohnište musí být spolehlive prosáklé
vodou, vcetne okolní hlíny. Stálé ohnište samozrejme
není treba zahlazovat